První vietnamská válka

Vietnam byl francouzskou kolonií, která padla za 2. světové války do rukou Japonců. V čele boje proti japonské okupaci stáli komunisté, kteří též vedli úspěšné povstání proti Japoncům v květnu 1945. 2.9.1945 vyhlásil Ho Či Min v Hanoji nezávislou Vietnamskou demokratickou republiku v rámci Francouzské unie. Podle spojeneckých dohod měla kapitulaci japonských vojsk přijmout po 16. rovnoběžku anglická vojska, severní část pak čínská vojska. Francouzi ale chtěli převzít své bývalé koloniální panství a tak na jaře 1946 po mnohých dohodách skutečně jiná vojska nahradili. Uzavřeli v březnu 1946 dohodu, kde respektovali VDR jako svobodný stát v rámci Francouzské unie. Avšak tato dohoda se ukázala jen jako záminka k něčemu jinému. Již na podzim 1946 je ve Vietnamu na 70.000 francouzských vojáků. V listopadu a v prosinci vyprovokují v Haiphongu a Hanoji incidenty, které vyúsťují ve vypuknutí indočínské války.

Mladá a oproti Francouzům špatně vyzbrojená vietnamská armáda vede válku zejména partyzánským způsobem, a tím způsobuje Francouzům citelné ztráty. Také USA stále více aktivněji zasahují do událostí ve Vietnamu, a Francie je závislá na jejich ekonomické a vojenské pomoci. Naopak země východního bloku uznávají v roce 1950 VDR a poskytují jí morální a materiální pomoc.

V letech 1953-1954 dochází ve Vietnamu k rozhodujícím akcím. Partyzáni sami stačí zničit výsadkové jednotky a obkličují francouzskou armáda v severozápadním Vietnamu. Francouzi volají na pomoc Američany. Ti navrhují použít proti Vietnamu atomovou bombu, ale proti jsou jak Francie, tak i Velká Británie. Proto je dohodnut pouze společný nálet na pozice vietnamské armády.

13.3.1954 však vietnamská armáda zaútočila a 7.5.1954 ukončila naprostým zničením posádky francouzských okupantů tuto válku. Celkem zde bylo zabito a zajato 16.200 francouzských vojáků, sestřeleno 62 letadel. Bombardování se tedy nekonalo, i z toho důvodu, že veřejnost nebyla dalšímu zapojování amerických sil do konfliktu po Koreji nakloněna. Mezinárodní důsledky by též mohly být velice nežádoucí.

Na ženevské konferenci pak je podepsána v roce 1954 dohoda o příměří. Země však byla rozdělena 17. rovnoběžkou na 2 části, jejichž sjednocení mělo být uskutečněno v roce 1956 na základě svobodných voleb. Stále větší vliv začali získávat Američané, kteří vytlačovali bývalé "francouzské pány", což bylo stvrzeno např. jednáním o Indočíně v září 1954 ve Washingtonu, nebo vytvořením paktu SEATO, kde byl jižní Vietnam prohlášen zemí pod ochranou paktu. Hlavním spojencem Američanů byl Ngo-dinh-Diem, emigrant z USA. V roce 1954 se stal ministerským předsedou a v říjnu 1955 prezidentem Vietnamské republiky. Situace v zemi se stále víc podobá občanské válce. Na jihovietnamském venkově dojde k řadě povstání a v prosinci 1960 je vytvořena Národní fronta osvobození. Diem je při puči 1.11.1963 zavražděn. V průběhu 14 měsíců pak dochází k pěti vojenským převratům.

Druhá vietnamská válka

Sílící činnost partyzánů Vietkong, které podporoval Severní Vietnam a kteří ovládali největší část Jižního Vietnamu, vedlo po tonkinském incidentu (sporný incident v Tonkinském zálivu - útok Severního Vietnamu na válečnou loď USA, která podporovala jihovietnamské dělové čluny a údajně byla ve výsostných vodách VDR) dne 4.8.1964 k zesílení americké pomoci Jižnímu Vietnamu (1968 více než 500.000 mužů, k tomu vzdušné a námořní jednotky, také kontingenty jiných SEATO států). Severní Vietnam a Vietkong obdržely pomoc od SSSR a ČLR.

Vypukla válka v jižní části, později v celé oblastní Severního Vietnamu (plošné bombardování, zaminování přístavů Američany) a v Laosu a Kambodži. V červnu 1965 jsou poprvé nasazeny obří bombardéry B-52, které od dubna 1966 bombardují i VDR.

Partyzánské oddíly se zatím mění v pluky a divize. Koncem ledna 1968 zahajují vojska Národní fronty osvobození největší ofenzívu války. Útočí na 37 jihovietnamských měst, dokonce i na Saigon. Jen s velkým úsilím se Američanům podařilo je vytlačit. Tato ofenzíva byla překvapením pro celé americké vedení a veřejnost. Na celém světe, i v samotných USA, sílí hlasy po míru, odpor proti válce.

Vítězství Vietkongu

S ohledem na rostoucí kritiku v USA a relativně vojenskou neúspěšnost začala 1968 mírová jednání při současném postupném stahování zahraničních jednotek z Jižního Vietnamu. 23.1.1973 podepsali americký ministr zahraničí H. Kissinger a zástupce Severního Vietnamu Le Duc Tho v Paříži příměří za ozbrojené síly Jižního Vietnamu a Vietkongu, které umožnilo USA ukončení přímé angažovanosti ve vietnamské válce ("vietnamizování" konfliktu). Přes mezinárodní dohled pokračovaly, a poč. 1975 dokonce zesílily boje, které v květnu 1975 konečně vedly k vítězství Vietkongu a k bezpodmínečné kapitulaci vlády Jižního Vietnamu, jejíž členové přešli do exilu.

Tato válka stála USA 150 mld. USD, padlo v ní 46.000 amerických vojáků. Američané ve Vietnamu použili i bakteriologické a chemické zbraně. Na jeden hektar bylo spotřebováno 190 kg munice, 7krát více než v druhé světové válce. Nad Vietnamem bylo rozptýleno přes 80 milionů tun chemikálií, na jednoho obyvatele připadlo 4,1 litrů herbicidů. Co dokázali plyny Agent Orange a Agent White, nelze ani napsat. Kobercovým bombardováním byla zničena půda o rozloze pěti milionů hektarů.

- zdroj: Všeobecná encyklopedie Universum -